Nechytám tu lelky, chytám tu štěnice
Po Vánocích, kdy jsem se vrátila zpět do Kufsteinu, do své postýlky, mě hned první noc něco pěkně pokousalo na nohách. Nevěděla jsem co a dál jsem po tom ani nepátrala...třeba se probudil nějaký komár nebo nějaké jiné zvířátko... Celou dobu, co jsem tu pobývala, se občas nějaké další štípance - vypadající jako od komára, ale ve větším množství a více svědivé, objevily, ale tak jsem si říkala, jedu na 3 týdny domů, to to něco bez potravy nepřežije.
Ale mýlila jsem se... Po návratu mě první noc opět to něco opět tak řádně oštípalo, že jsem nevěděla, kde se dřív podrbat. Ale štípance byly jen na odkrytých částech těla, tedy na nohách a rukách. Tak jsem si řekla, třeba pomůže, když vyperu povlečení, kdo ví co to je. Ale to také nepomohlo. Až za nějaký ten další den si to mašíruje po stěně nějaký brouček. A protože já takové návštěvníky nemám ráda, dostal ránu a...zbyla po něm jen krvavá tečka. To mi už začalo být jasné, že to je ta potvůrka, co mně po nocích saje krev. Další dny se ale pořád nic neměnilo, spíš bych řekla, že se zhoršovalo. Nakonec jsem spala už i v punčocháčích, ponožkách, mikině, abych tolik netrpěla. Stejně to nepomohlo, své místo si zvířátka vždy našla. Pak ale nastal den D, kdy jsem opět ulovila dva exempláře a tentokrát je schovala jako důkaz. Minulý čtvrtek večer, jsem o svém utrpení mluvila s domovem a jen tak zkušebně zadala tři popisující slova do Google. A co mi vypadlo jako první odkazy? Informace o ŠTĚNICÍCH!!!!!!
Štěnice domácí (Cimex lectularius)
V našich podmínkách je
zdaleka nejvýznamnějším druhem štěnice v lidských obydlích. Délka samičky je
až 6 mm, samečka 5,5 mm. Přední okraj štítu je charakteristicky vykrojený,
nejvíce ze všech druhů, 3. a 4. tykadlový článek je zřetelně tenčí než druhý
článek. Vyskytují se typicky v úkrytech v konstrukcích postelí a
v jejich nejbližším okolí. Nejvariabilnější a nejpřizpůsobivější druh
štěnice. Saje na člověku, ale i na řadě dalších hostitelů (netopýři, ptáci,
hlodavci aj.). U lidí způsobuje typickou svědivou kopřivku až tvorbu podlitin.
Vzhledem ke stupňujícím se problémům dochází časem vždy k odhalení jeho
výskytu a k pracnému hubení, které spočívá v důsledné asanaci postelí a jejich
okolí.
Takže ihned druhý den v 8h. ráno jsem navštívila ubytovací kancelář a Reinhildě oznámila, že jsem našla v pokoji Wanze a co teda s tím. Asi nevěřila, nevím...řekla mi, že se přijde podívat s panem Hausmajstrem. Za 5 minut už byli u mě, Hausmaister koukl na mé exempláře a říká: "Jojo, jsou to ony". A to se už vrhl na postel, oddělal matraci, vidět nebylo nic, ale až oddělal i rošt, potvory se objevily, byly totiž pěkně schované ve škvírách. Takže jednu odebral jako vzorek pro deratizatéra (nebo jak se těmto šikovným lidem říká) a mě poslali do školy s tím, že zbytek už zařídí. Zrovna ten den jsem měla celý den výuku a ještě k tomu sportovní management, který mě zrovna zajímá, ach jo.
Z výuky jsem nakonec šla domů dříve zjistit, co se to vlastně teda děje. Něco jsem už věděla od spolubydlící, ale tak se přesvědčit. A když jsem to viděla, v tu chvíli se mi chtělo nejraději ihned jet domů - celý pokoj vystěhovaný, věci v přepravkách na chodbě, všude smrad. A k tomu pan Hausmaistr s velkým úsměvem mi říká, no tak se to tam muselo vydesinfikovat, mělo to tam být tak 3 hodinky, takže už pokoj můžem vyvětrat. Otevřel dveře a...nebylo vidět zcela nic, totální mlha v mém pokoji, otevřel okno a vše se začalo valit ven. "Tady máš novou matraci, polštář, peřinu, ale dnes tu spát nemůžeš, jedině u spolubydlící" říká ještě Hasmaister. No, tak smrdělo to všude, tady spát dneska nechci!!!! Také jsem ještě dostala prací prášek a peníze na pračku, protože si kromě jiného musím vyprat úplně všechny věci, co tu mám.
A to ještě aby toho nebylo málo, večer jsme jeli hrát zápas až k italským hranicím, takže prostě mě čekal ještě náročný a dlouhý večer. Sbalila jsem si teda pár věci a na tu chvíli, co jsem měla ještě čas do odjezdu jsem šla do common room se připojit k netu a sdělit světu, co se to tu vlastně děje. A také jsem přemýšlela, kde přenocovat. Není problém se ke komukoliv tady nastěhovat, ale... Měla jsem pro ten den rezidence plný zuby a taky jsem se nechtěla někde na zemi válet s novou matrací. Zkusila jsem tedy napsat spoluhráčce, zda neví u koho bych mohla přenocovat, že prostě tady nemůžu. A v zápětí mi přišla odpověď, že klidně můžu u ní. Tak paráda, jeden problém vyřešen!
Zápas jsme ve Wipptal vyhrály, pak jsme ještě zašly do pravé italské pizzerky, dostaly schnaps a pak už si to frčely k Sentě. Spala jsem v pokoji jejího syna až do 10 h., tak mě ten celý den nadměrně vyčerpal. No a víkend...ten jsem strávila větráním, sbíráním mrtvolek štěnic, lehkým úklidem (ještě 2 týdny nemůžu umývat zem) a hlavně praním. Zato teď mi všechno oblečení krásně voní! Takže jsem prostě a jednoduše měla řádný jarní úklid...Ale tímto násilným způsobem raději nikdy více!!!!!!!!