Cesta z Kufsteinu až do italské země - den třetí - Venezia
11. 11. 2007
Bylo právě Sv. Martina a my měly před sebou poslední poznávací den v
Itálii - Benátky. Hostel jsme byly nuceny opustit do 10 h., což se
holkám vůbec nelíbilo, ale co, aspoň si ty Benátky opravdu řádně
užijeme. Na recepci jsme dostaly radu, jak se dopravit do těch pravých
Benátek - my bydlely v části Marghareta, což je na pevnině a 9 km
daleko. Jenže zastávku, kterou nám poradil jsme sice našly, ale
autobusy tam zastavovaly z opačného směru. Takže tentokrát
anglicko-italsky jsme si nechaly vysvětlit, že zastávka na druhý směr
je trošku jinde (my na paní aglicky, paní na nás italsky, ale trefily
jsme). Nechápu sice jejich systém zastávek, kdy jedna je od druhé
vzdálena asi 200 m, a to ještě přes 2 ulice a jednu odbočku, ale
budiž...našly jsme a čekaly. Za chvíli si to přifrčel plný autobus směr
Venezia, takže jsme nastoupily. Holky chtěly ještě poctivě koupit
jízdenky, jenže bus se rozjel a řidič jaksi po celou dobu nezastavil,
až na konečné...tak jsme 1 Euro ušetřily. No a pak jsme si to už šli
přes jeden a druhý a třetí mostík, každou chvíli zastávka na vyfocení -
paráda. Ze všech dnů tu bylo nejtepleji, žádný vítr, tak jsme si to
mohly náležitě užít. Jenže tu je moc obchodů se suvenýry, což opět
holky nemohly vydržet a už lezly do jednoho, druhýho, třetího, pak se
objevil obchod s pravým Muránským sklem, tam už nakupovaly všechny
dárky na Vánoce, no prostě byla s něma sranda. A čím více jsme se
blížily centru, tím ceny byly vyšší...jak jinak. A až se trochu
nabažily, opět jsme mohly pokračovat a fotit. "Zápich" celého dne, ale
i celého výletu se ale stal v jedné z uliček u vodního kanálu. Lauksve,
jak měla po celou dobu ve zvyku požádala Alvydu, ať ji vyfotí - to jsem
ještě neřekla, že Lauksve si hraje na modelku, takže musí mít fotek z
jednoho místa víc a to ještě v různých pozicích. No a tak se
nainstalovala ke břehu kanálu...blik a pak že si stoupne na schodek
(další schodky byly už ve vodě). Jenže...holka zapomněla, že když je
schodek omýván vodou a ještě navíc na něm roste zelená mořská tráva, že
bude klouzat...a šup, už tam byla po kolena. Musela jsem se hrozně smát
(ale ne před ní, to jsem ji "jako" litovala) a směju se do teď, byl to
fakt efektní pád, škoda že není fotka...nejsem nepřející, ale to má
zato, že chce být všude vyfocená :-D A tak si vylila vodu z bot a šly
jsme dál...ty nadávky raději pominu, litevsky neumím...
Ještě jsem si tak říkala, že by někoho mohl označkovat holub a to by bylo pro dnešek akorát. Naštěstí se nestalo, ale s holuby jsme si taky užily. Jsou neskutečně drzí, člověku by vlezli kamkoliv. A to náměstí sv. Marka, jak je pocákané od kakanců, hrůza! U nábřeží s výhledem na protější ostrůvky jsme si daly oběd přímo z batohu, když tu najednou vidím známou tvář! Tak říkám holkám: "Hele, to je Enrique" (to je náš spolužák). No a fakt, zrovna si tam fotil, tak jsme na něj zavolaly, byl stejně vyjevený jak my...jak je ten svět malý. Popovídaly jsme chvíli, stačil nám říct, jak ještě pojede do Chorvatska, Řecka a Turecka...no proč by ne, mexický chlapeček finanční tísní rozhodně netrpí.
Dál jsme se rozhodly vyrazit na ostrov Lido. Tam jezdí zdejší MHD = loď. Takže jsme zakoupily jízdenku a čekaly, až přijede (má 10 min. intervaly a je číselně označená). Dokonce jsme zjistily, že zde jezdí i noční linky...no to jsou věci. To si nedokážu představit, jak to na té lodi vypadá po páteční noci...jestli spíš ty cestující neloví z vody. A tak jsme se nalodily a asi za 20 min. byly na ostrově. To byla změna jak lusknutím, z davů turistů nikde nikdo, jen podzimní ospalé turistické letovisko. Vydaly jsme se hned na pláž, chtěly jsme vidět širé moře. A viděly, nádhera! Holky, opět jako správné sběratelky suvenýrů začaly ve velkém sbírat mušličky...a že jich tu bylo! No a pak někdo...dostal šílený nápad, že vyzkoušíme moře. Naštěstí jen po kotníky, jinak by z nás už asi pak vyplavala kostka ledu. Šíleně ta voda byla studená. Ale vyřádily jsme se myslím dosyta, málem jsem už měla omrzliny. Cestu zpět jsme právě vybraly v nějlepším - při západu slunce. Takže určitě se hooodně pokochejte fotkama, myslím že se mimořádně vyvedly. A to když ještě k tomu přidám komentář, že v době focení takové krásy mi přišla z domova SMS, že u nás sněží a je kalamita, nechtělo se mi věřit. Vždyť to není zase až tak daleko!
Večer a čekání na odjezd vlaku jsme strávily hodinku v kafetérii, kde nám dali se slevou panini, nakupováním - holky vezly kila těstovin a litry vína, a pak na nádraží. Samozřejmě by to nebyla Itálie, aby nás opět někdo neobtěžoval. Ale ihned zasáhla policie a obtěžovatele za nevinné "Hello" ihned legitimovala. Pak otravoval teda ještě jednou, ale my se ho vůbec nevšímaly, tak dal pokoj. Hodinu před odjezdem již přistavili vlak, mohly jsem tak konečně do tepla - na nádraží totiž stále letně měli průvan, šílená kosa! Usadily jsme se v kupé, rozdělaly karty, když tu najednou se jakási Němka začala dožadovat, že tam má rezervaci. Tak jsme ji vypakovaly s tím, že to by tam muselo být v přihrádce jméno a to tam není. Pak za nějakou chvíli přišly další 2, že tam mají rezervaci, ty jsme taky tak nějak odmítly, ale stejně nám to bylo divný. Jak to, že ony rezervaci mají a my ne? No stačilo se podívat na jízdenku...měly jsme rezervaci taky a to přímo ve vedlejším kupé. Bylo to ale kuřácké kupé, takže smrad až hrůza. Seděl tu už nějaký stařík, který jel do Německa (jak nám sdělil), ale uměl i italsky. Proč to píšu...ve Veroně se jeho místa začal dožadovat mladý Ital, ale děda na to neměcky: "Nicht gucken, nicht gucken", jenže Ital se nedal a začal vyřvávat, že zavolá policii atd. Pak děda vydělal svoji jízdenku a my zjistili, že má taky rezervaci, opět v kupé vedle. Ital si tak vesele mezi nás přisedl...byl tedy hroznej, takovej slizoun a napřed na nás pořád čučel. Jak kdybychom spadly z Marsu nebo nevím. Tak jsem raději zhasla a byl pokoj. Ještě jsem mu jemně smrděla ponožkama pod nosem, nechtěla jsem se jen tak vzdát pohodlí natažených noh, ale viditelně mu to nevadilo. Až jsme se blížily ke Kufsteinu, musely jsme opět rožnout, zase čůčal jak na mimozemšťany a byl z nás tak mimo, že neuměl asi odpovědět na naše ciao. Fakt týpek...
A tak jsme v 6h ráno šly spát konečně do svých postelí, stálo to ale zato! V Kufsteinu sněžilo a do teď sněží, nemožné že takový kousek odtud je ještě teplo a krásně...
Ještě jsem si tak říkala, že by někoho mohl označkovat holub a to by bylo pro dnešek akorát. Naštěstí se nestalo, ale s holuby jsme si taky užily. Jsou neskutečně drzí, člověku by vlezli kamkoliv. A to náměstí sv. Marka, jak je pocákané od kakanců, hrůza! U nábřeží s výhledem na protější ostrůvky jsme si daly oběd přímo z batohu, když tu najednou vidím známou tvář! Tak říkám holkám: "Hele, to je Enrique" (to je náš spolužák). No a fakt, zrovna si tam fotil, tak jsme na něj zavolaly, byl stejně vyjevený jak my...jak je ten svět malý. Popovídaly jsme chvíli, stačil nám říct, jak ještě pojede do Chorvatska, Řecka a Turecka...no proč by ne, mexický chlapeček finanční tísní rozhodně netrpí.
Dál jsme se rozhodly vyrazit na ostrov Lido. Tam jezdí zdejší MHD = loď. Takže jsme zakoupily jízdenku a čekaly, až přijede (má 10 min. intervaly a je číselně označená). Dokonce jsme zjistily, že zde jezdí i noční linky...no to jsou věci. To si nedokážu představit, jak to na té lodi vypadá po páteční noci...jestli spíš ty cestující neloví z vody. A tak jsme se nalodily a asi za 20 min. byly na ostrově. To byla změna jak lusknutím, z davů turistů nikde nikdo, jen podzimní ospalé turistické letovisko. Vydaly jsme se hned na pláž, chtěly jsme vidět širé moře. A viděly, nádhera! Holky, opět jako správné sběratelky suvenýrů začaly ve velkém sbírat mušličky...a že jich tu bylo! No a pak někdo...dostal šílený nápad, že vyzkoušíme moře. Naštěstí jen po kotníky, jinak by z nás už asi pak vyplavala kostka ledu. Šíleně ta voda byla studená. Ale vyřádily jsme se myslím dosyta, málem jsem už měla omrzliny. Cestu zpět jsme právě vybraly v nějlepším - při západu slunce. Takže určitě se hooodně pokochejte fotkama, myslím že se mimořádně vyvedly. A to když ještě k tomu přidám komentář, že v době focení takové krásy mi přišla z domova SMS, že u nás sněží a je kalamita, nechtělo se mi věřit. Vždyť to není zase až tak daleko!
Večer a čekání na odjezd vlaku jsme strávily hodinku v kafetérii, kde nám dali se slevou panini, nakupováním - holky vezly kila těstovin a litry vína, a pak na nádraží. Samozřejmě by to nebyla Itálie, aby nás opět někdo neobtěžoval. Ale ihned zasáhla policie a obtěžovatele za nevinné "Hello" ihned legitimovala. Pak otravoval teda ještě jednou, ale my se ho vůbec nevšímaly, tak dal pokoj. Hodinu před odjezdem již přistavili vlak, mohly jsem tak konečně do tepla - na nádraží totiž stále letně měli průvan, šílená kosa! Usadily jsme se v kupé, rozdělaly karty, když tu najednou se jakási Němka začala dožadovat, že tam má rezervaci. Tak jsme ji vypakovaly s tím, že to by tam muselo být v přihrádce jméno a to tam není. Pak za nějakou chvíli přišly další 2, že tam mají rezervaci, ty jsme taky tak nějak odmítly, ale stejně nám to bylo divný. Jak to, že ony rezervaci mají a my ne? No stačilo se podívat na jízdenku...měly jsme rezervaci taky a to přímo ve vedlejším kupé. Bylo to ale kuřácké kupé, takže smrad až hrůza. Seděl tu už nějaký stařík, který jel do Německa (jak nám sdělil), ale uměl i italsky. Proč to píšu...ve Veroně se jeho místa začal dožadovat mladý Ital, ale děda na to neměcky: "Nicht gucken, nicht gucken", jenže Ital se nedal a začal vyřvávat, že zavolá policii atd. Pak děda vydělal svoji jízdenku a my zjistili, že má taky rezervaci, opět v kupé vedle. Ital si tak vesele mezi nás přisedl...byl tedy hroznej, takovej slizoun a napřed na nás pořád čučel. Jak kdybychom spadly z Marsu nebo nevím. Tak jsem raději zhasla a byl pokoj. Ještě jsem mu jemně smrděla ponožkama pod nosem, nechtěla jsem se jen tak vzdát pohodlí natažených noh, ale viditelně mu to nevadilo. Až jsme se blížily ke Kufsteinu, musely jsme opět rožnout, zase čůčal jak na mimozemšťany a byl z nás tak mimo, že neuměl asi odpovědět na naše ciao. Fakt týpek...
A tak jsme v 6h ráno šly spát konečně do svých postelí, stálo to ale zato! V Kufsteinu sněžilo a do teď sněží, nemožné že takový kousek odtud je ještě teplo a krásně...
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář